Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dovolená po "italsku"

23. 04. 2016 18:14:13
Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Mně se povedl fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.

Do komparsu byla nedobrovolně natahaná rodina, bezpečnostní složky letiště, bezpočet jeho zaměstnanců a tak. Nepovedl se nám sice světový trhák, pouze komorní divadélko. Ovšem s obecenstvem z celého světa. Základní scénář této epizody připravila již před několika lety dovolená na ostrově Ischia. Odpočinek s dlouholetou kamarádkou, zvyklou žít bez starostí a komplikací. Může se to povést, když se provdáte za vicemistra Evropy ve fotbale, jak Eva.Učinila tak již v osmnácti, dávno před úspěšnou kariérou svého manžela.

Vše začalo na letišti ve Vídni, kdy nám radost z cesty překazilo kruté zjištění. Letenky a voucher do hotelu pro nás obě, zůstaly u mne doma v Brně. A to nám zbývají pouze dvě hodiny do odletu! Stojíme zoufalé v rozlehlé hale s kufry a občankou. Přes automat a ochotné zaměstnance Austrian Airlines se nedá dopátrat k našim letenkám. Vůbec k ničemu, co by nás šouplo do letadla. V Česku je zrovna státní svátek, takže není možné volat do cestovní kanceláře.Ta nemá pobočku přímo na letišti. Z manžela Evy nemůžeme udělat posla ani osla. Poslední šancí zůstává moje dcera.V zoufalství ji donutím předčasně ukončit dobře rozehraný tenisový turnaj kousek od Brna. Rychle se musí dostat domů k papírům, uloženým bezpečně v psacím stole. Odfaxovat všechno ve velké časové tísni. Připravuji ji o nemalé české turnajové price money. Předběžně domlouvám i posla. Borce, kterému v beznaději slibuji všechno kromě manželství. Kývne být připraven, nepít, v případě potřeby sednout do auta a dovézt papíry na letiště. Do odletu by to zvládnul při průměrné rychlosti 190 km/h. Vesnice -nevesnice, já bych cálovala za pokuty více než za dovolenou! Fax se naštěstí povedl. Dcera doslova splnila povel „vše“. Půl hodinu lezly všechny i zbytečné stránky pojistky, smlouvy, letenky, vouchery. Omylem odfaxovala v tom shonu dokonce nějaké soudní vyrozumění.

Odbavovací box zabrzdíme, paralyzujeme několika metry faxu na dlouho. Nadává nám celý svět. Evička se u toho hezky usmívá na všechny. Psychicky vyčerpané s nejistoty, zdali vůbec odletíme, konečně projdeme odbavovacími skenery do prostoru k odletům. S úlevou, přesvědčením, že už nic zlé nás nemůže postihnout, zamíříme do první hospody. Opíjíme se štěstím s dvěma láhvemi šampaňského.Za nekřesťanské peníze. Poslední minuty do odletu ještě necháme vyřádit peněženky u našeho oblíbence Ferragama. Ona koupila opasek, já tělová mléka sobě a z vděku dceři. U „gejtu“ mě zaskočí další průser. Moji osobu odmítají odbavit a pustit do letadla. Všichni na mne koukají jak na nebezpečného teroristu. Kvůli blbým tělovým mlékům od Ferragama! Nemám pro ně potřebné papíry tax free. Můžu je před očima nekompromisního vyžraného celníka hodit do žlutého kontejneru, nebo se vrátit do obchodu pro potřebnou účtenku. Mám chabých 15 minut. Zběsile letím zpátky do shopu pro potřebný doklad. Několik set metrů běhu proti proudu lidí, valících se k letadlům.V každé ruce s mlékem, v zubech palubní vstupenka, běžím jako o život. Registruji udivené nechápavé pohledy cestujících.Na cestě zpátky rozrážím davy, trhám děti od rodičů, utíkám a funím jako..... (Nenacházím na Google srovnatelného šampióna se mnou ve funění. Stávám se ale nečekaně moudrou v oboru prdění, který mi naskočí před funěním. Nejvýkonnější je skot. Na celém světě dodá až 60 miliónů tun metanu ročně. To je škůdce ovzduší par excellance! Výtečně si vede i velbloud. Jeden pustí za svého zadku za rok až 58 kg metanu. Jak to měří, proboha??? Smraďoch, ekoterorista člověk dá za rok jenom 0,05 Kg metanu. Slabý výkon oproti zvířatům).Evča neprdí, zdržuje letadlo. Stand up comedy jak nemůže najít palubní vstupenku.Mezitím totálně uřícená doklušu k celníkovi s potřebným dokladem a zataveným výrobkem do průhledného sáčku. Konečně usedám, poslední v letadle!Ve stavu, kdy letušky se předhání s vodou, studenými obklady a první zdravotní pomocí. Netuší, že je to pouze kombinace opilosti a dlouhého běhu odbavovací halou.Počas letu probíhá proces našeho vzpamatování.

V Neapoli nám chybí do mikrobusu nějaké dvě tetky německé. Do odjezdu posledního trajektu zbývá 30 min. Nečekáme.Cesta z letiště normálně trvá 40 min. Italský šofér to valí i po chodnících. Samé zákruty, výškové převýšení, zácpy,jízda na červenou, křížem krážem přes park.Jízda smrti. Do toho italsky komentuje, spíš vyřvává, co vidíme. Věznici, stadion, nejstarší dům, hrající si děti. Tři mladé němky hrůzou ječí, že než stihnout trajekt, raději zaplatí všem nocleh v Neapoli. To je řeč! My dvě jsme už skoro vystřízlivělé. Po pár kilometrech je nám všem zle od žaludku.Vedle mě sedí asi 150 kilový Brit.V mžiku Evě i mne smrdí na klíně jeho celý oběd z Mekáče, prolitý emulzí rozložených zvratků. Ty hranolky mohl aspoň rozžvýkat, dobytek jeden. Mikrobus zabrzdil a zastavil až v trupu trajektu.

Do luxusního nevelkého hotelu v centru dorazíme již střízlivé, ogrcané, smrdící cizími zvratky, s doklady na dlouhém faxovém papíru. Recepční zmateně běhá od dveří ke dveřím, občas na nás hodí velké namalované nevěřícné oko. Vypadáme hůř jak bezdomovci z „hlavasu“. Trneme, zdali nás vůbec ubytuje, tak zbídačené. Hotel pětihvězdičkový, bez české klientely. Naštěstí. Kdyby nás Mirek nalistoval v Blesku, tak nevím. Evča v něm byla vícekrát, já pouze jednou se svojí výstavou v Praze. Na stránce v kombinaci s nedávno zesnulým Jonákem v době, kdy zabil svoji starou. Po několikahodinovém čekání, ověřování a jiných procedurách, když nám bylo trapné sednout na hotelový samet, nastalo konečně ubytování,důkladná očista a začátek báječné dovolené.

Týden rychle uběhl relaxem, zábavou, poznáváním, nákupy. Na zatavená mléka narazím až poslední den, kdy ne a ne je napěchovat do kufru plného nových kabelek a dárků. Suverénně zůstanou v kabelce, jsou přeci správně ocejchované. Zůstávám v přesvědčení, že mě už nemůže znovu nikdo buzerovat. Na letišti v Neapoli míjíme obchody, rovnou putujeme k letadlu. Eva prochází, já znovu ne.Štramák od italských carabinieri mě požádá o otevření oskenované kabelky. Nemám důvod nevyhovět. Rychle lapne mléka. Prý, nemůžu je v žádném případě vyvézt. Co to blábolí? Bože, to nestačily vídeňské problémy? Velice mile mu vysvětluji jejich zakoupení, dovoz, neporušení obalu, ukazuji řádně zaplacený doklad. Tak vo co jde ? Rozčiluji se v duchu. Ještě mileji odvětí slušnou angličtinou. Doklad už neplatí. Jak neplatí??? Jak může doklad tax free neplatit? Absolutně nechápu. Pomalu a důrazně vysvětluje, že pro dovoz a vývoz ten doklad platí pouze 7 dní od nákupu. Dnes je den devátý. Prstem jezdí po kalendáři a počítá se mnou do devět, jak s neznalým předškolákem. Padám do mdlob. Na dotaz, co teda můžu udělat, abych je mohla vyvézt, nabídnul dvě možnosti. Vrátit se na check in a strčit je do kufru. Debile, v duchu zakleji. Kufr už lítá někde na pásu směrem do letadla. Značně rozčileně kontruji, že přeci musí vědět, že teď to již nejde!!! Si, si, si, s úsměvem italsky odpovídá. Druhá možnost? Ukáže prstem na velký žlutý kontejner identický s vídeňským. Dožaduji se zoufale předložení předpisu. Chci ho vidět na vlastní oči. To jsem zvědavá na těch 7 dní. Někam odběhne. Eva nervózně komanduje, ať se vykašlu na mléka, prý už nás vyzývají k odletu. Kvůli mlékům neztvrdneme v Neapoli. Se slzami v očích, stále v naději vysílám kámošku pozdržet odlet. Celník přichází s asi 30 cm tlustou složkou napěchovanou předpisy. V italštině. Anglické má šéf. Taky se ho dožaduji. Neustále něco řve do vysílačky a pomalu listuje v předpisech. Cítím, že ze šéfa a předpisů nic nebude. Nic v můj prospěch. Propuknu do lítostivého hlubokého hlasitého pláče. Do toho výstraha od Evy. Neodletím, jestli do 5 minut nedorazím k letadlu.Celník stále důkladně klidně listuje, furt řve i do mobilu a já se vehementně v slzách dožaduji Ferragamových mlék. Nevěřícně koukám na jejich konec. Přes záplavu slz, hlasitých vzlyků pozoruji žlutý kontejner. Finito.

/Fejeton/

Autor: Alžbeta Vlčková | sobota 23.4.2016 18:14 | karma článku: 18.16 | přečteno: 761x

Další články blogera

Alžbeta Vlčková

Indický běžec

Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.

1.4.2017 v 20:39 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 533 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Muž 50+

V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.

30.3.2017 v 18:53 | Karma článku: 30.79 | Přečteno: 2198 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Volby

Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.

25.9.2016 v 17:38 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 681 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 241 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.49 | Přečteno: 1034 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 1074 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 512 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 927

Svobodomyslná, nezávislá žena, bez strachu projevit svůj názor a postoj. Těším se ze života v této zdeformované společnosti, která zapomíná a přestává respektovat mnohé lidské hodnoty.

vlckova@artvlckova.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.