Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kohoutí trauma

18. 09. 2015 7:34:43
Z kohoutů prožívám celoživotní trauma. V různém podobenství, s trvalými následky, nezapomenutelně. Způsobili mi ohrožení na životě, kritický stav, děs a hrůzu, odpor ale i vášnivou lásku a tvořivou invenci.

Vše začalo v ranném dětství, ve stadiu nechodícího, pouze sedícího mimina. Na návštěvě u příbuzných mě rodiče vytáhli z kočárku a posadili na upravený, prosluněný trávník. V zapomnění, po delší chvíli se začali kolem motat slepice z přilehlého dvorku. V čele se statným výstavným kohoutem. Výškově jsme spolu nesmírně ladili.Pojídání a klábosení dospělých na terase, překvapivě vyrušil až můj naléhavý pláč. Někdo vyběhnul rozehnat domácí drůbež v domnění, že bude klid. Nebyl. Pláč gradoval, odpudil pouze vylekané, dezorientované slepice. Až maminka zaregistrovala, že to není úlek ze zvířat, ale něco mnohem horší. Klování vyžraného kohouta tvrdým ostrým zobákem přímo do mé dětské hlavičky. Do měkké lebky ve vývinu! Někde za uchem ji krvavě prorazil i s dírou. Odborně řečeno –způsobil trepanaci mozku.

Pár let poté, již s medicínsky ošetřenou a dotvořenou lebkou mě traumatizoval úplně jiný kohout. Vlastně dva. Kupodivu ze dřeva, vymalovaní zářivými barvami, smradlavě nalakovaní, vzájemně propojeni tvrdým červeným sedátkem. Prostě houpací kohouti u holiče. Pan Perelka, pánsky holič, v té době jediný stříhající malé děti i předškolní holčičky, houpáním utlumoval strach a obavy z ostříhaní. Pamatuji dodnes ten úděs z velkých nepříjemně cvakajících nůžek někde u očí, z jednotného bezpohlavního sestřihu „ na perelku“. Uši ven, ofina kolem hlavy na kastrol.Předehra dlouhým houpáním před znetvořením z nás dětí udělala klidné, netečné oběti univerzálního střihu. Nenáviděla jsem pak sebe i holičství. Změna nastala s nástupem do školy, když jako velké, až přerostlé dítě mě nenapěchovali do houpačky a já konečně opustila salón Perelka.

Pak dlouho, několik let, vlastně až do dospělosti byl kohoutí klid. Nové trauma se objevilo až s nadějným ženichem. Ve snaze se předvést tím nejlepším- přes žaludek, přijal pozvání na domácí opulentní večeři ve dvou. Jasná strategie. Dorazit ho dobrým jídlem nejdřív do postele a pak do manželství, které bylo za socializmu jediným únikem od rodičů! Večeře se mimořádně povedla, spokojen se mnou i s jídlem vznesl v již s viditelným vzrušením úplně nevinný dotaz.

„ Uvaříš mi prosím něco, co jsem naposledy jedl jako dítě ?“

Hrdá na mimořádné vyhodnocení kulinářských schopnosti a svůj výkon jsem bezhlavě přivolila.

„ Jasně, ráda uvařím cokoliv,“ v té zamilovanosti troufalost bezmezná!

Pak začal popisovat dávnověkou gastro touhu. Vývar z čerstvě zabitého kohouta /on dodá/. Celého do polévky i s pařáty!A ty budeme spolu okusovat jako největší delikatesu. Pak tužší svalstvo bez kůže udusím na víně. Ani popis lahodných odrůd vinné révy nezbrzdil nástup mdloby. Začínalo mi být velice nevolno. Představy trčících žlutých pařátů z hrnce, které většinu života hrabaly slepičince, jejich následné společné pojídání, vyvolaly náhlé nekontrolovatelné blití. Přímo na letní kalhoty nadějného ženicha a na jeho vzrušený klín. Od té epizody jsme se nepotkali.

Průběžně v životě mi vytáhli nablýskaní kohouti pár tisíc z peněženky! Ti inovační. Z uzávěrů průtoku na kotli, nebo na jiných předmětech v domácnosti. Byli drazí, potřební, nenahraditelní, ale netraumatizovali.

Můj poslední kohout není sameček ptáka z řady hrabavých, ani drahý masivní uzávěr. Zatím neklová, nehoupá, netraumatizuje, nezpůsobil trepanaci mozku, ani zničení jiných tělesných orgánů a nemá pařáty. Je to muž. Jmenuje se Kohout.

/fejeton/

Autor: Alžbeta Vlčková | pátek 18.9.2015 7:34 | karma článku: 14.76 | přečteno: 707x

Další články blogera

Alžbeta Vlčková

Indický běžec

Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.

1.4.2017 v 20:39 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 533 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Muž 50+

V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.

30.3.2017 v 18:53 | Karma článku: 30.79 | Přečteno: 2198 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Volby

Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.

25.9.2016 v 17:38 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 681 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Dovolená po "italsku"

Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Mně se povedl fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.

23.4.2016 v 18:14 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 761 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 241 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.49 | Přečteno: 1034 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 1074 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 512 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 927

Svobodomyslná, nezávislá žena, bez strachu projevit svůj názor a postoj. Těším se ze života v této zdeformované společnosti, která zapomíná a přestává respektovat mnohé lidské hodnoty.

vlckova@artvlckova.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.