Sean Connery a já
populární ekonom, bývalý premiér, prezident Havel, olympijský vítěz a mnozí jiní významní, veřejně sledovaní muži. Stalo se to nečekaně, v roce 2002, kdy v delších etapách natáčel a pobýval v Česku.
Místo činu – luxusní, v té době nový avantgardní pražský hotel Andel´s. Od prvního momentu jsem se v něm cítila zvláštně, až nepatřičně. Všechno vevnitř bílé, průhledné, skleněné, pro moji bezohlednou motoriku nebezpečné. Káva jednou tak drahá jak v centru, občas k vidění u snídaně samí znudění bohatí cizinci. Jinak všude bez lidí. Věčně prázdná kavárna i sauna. Týden užívání si nepřiměřeného luxusu mě bezohledně rozmlsal využívat vše nabízené, nepoznané. Neplacení, pouze podepisovaní účtenek zamlžilo představu výši útraty a následné důsledky v peněžence.
Předposlední den pobytu od rána hustě pršelo, a tak na kávu místo do města jsem vlítla do hotelové kavárny. Podlaha, stěny, židle, barový pult, vše, včetně třech nic nedělajících číšníků, bílé. Občas někde detail naleštěného chromu nebo skla. Asi patnáct prázdných kulatých stolků, neteční barmani, mrtvolné ticho a klid. Pouze u jednoho stolečku seděl nějaký postarší dědula, v béžovém plátěném kloboučku, v kostkované košili. Četl Daily Telegraph, takže asi zabloudilý britský důchodce. Kam si sednu? Je to velice zvláštní pocit rozhodovat se v prázdném prostoru. A tak jsem vybrala stolek poblíž osamělého hosta. Docela jsem se těšila, že si v klidu zdarma přečtu Blesk a jiné blbosti, které běžně nekupuji a nečtu. Ovšem tady je vše jiné než v běžných kavárnách. Tisk pouze anglický. Tak jsem suverénně chmatla velké, šustící Times, plné, mne nic neříkajících článků bez fotek.
Dodnes nechápu, jak jsem mohla na vysoké škole prolézt zkouškou z angličtiny, na kterou mě úmorně s beznadějí připravila má nejlepší kamarádka Marcela. Anglicky konverzačně ovládám dva časy a 300 slov. Z toho asi 50 unikátních výrazů z dějin filosofie, které byly potřebné ke zkoušce a jsou absolutně nepoužitelné pro konverzaci, natož pro dialog s mužem.. I při tomto handicapu dokáži mluvit anglicky o všem a se všemi, i když máločemu rozumím. A teď se oháním Timesy. Abych nevypadala za blba, tak jsem je moc nelistovala, pouze soustředěně vizuálně pozorovala nabízený text ve sloupcích, obdélnících a jiných tvarech. Holt, když nerozumím textu, aspoň se bavím porovnáváním velikosti odstavců. Přece nemůžu u kávy dívat se do prázdna, nebo okukovat znuděného dědka.
Asi po pěti minutách pozorování tištěného textu v novinách, slyším oslovení starého pána. V elegantních šatech, které zdůrazňovaly moji vyváženou proporčnost prs a zadku, v botách na vysokém podpatku, nešlo mne v tom prázdnu ignorovat.
Pozdravil a ptá se, zdali mluvím anglicky. Říct mu s Times v rukách že ne, by ho mohlo urazit, co mé slušné vychování ihned zavrhlo. Do ticha jsem zaječela YES. Děda složil klobouk a hezky, až šibalsky se usmál.
Pomalu, rozvážně, kupodivu srozumitelnou angličtinou se zeptal, zdali mě může pozvat na kávu. Projevil radost nad možností s někým si popovídat anglicky. Vypadlo ze mě další YES. Oba jsme odložili tisk. Já vzala svoji kávu a přisedla ke stolku. Nešlo nevidět zvědavé šmírování a poslouchání číšníků. A ten jejich pobavený škleb. Kdoví na co myslí, vrtalo intenzivně mojí hlavou. Nechtěně mi uniklo jeho jméno při představování a zeptat se znova, mi připadlo debilní. Angličanům se zásadně představuji Elizabeth, co je mé Alžběta. Pouze 2x yes a Elizabeth stačilo k vyvolání zájmu o moji osobu. Bylo mi úplně jedno, zdali mluvím s nějakým Johnem, Petrem. Poslouchám s úpornou vnitřní snahou porozumět jeho mluvení o Praze, Česku, golfu. Dokonce správně dostal odpověď na svůj dotaz, co dělám. Fine artist.Projevil úžas. Aby se to nezvrhlo na popis mých obrazů a tvorby, šikovně otáčím konverzaci na Anglii. Umím jednoduše popsat jeden z mnoha neuvěřitelných zážitků z mé návštěvy této nádherné krajiny. Ten se baví a směje! Ovšem já začínám tuhnout, protože vím, že po třiceti minutách jsem v angličtině dál nepoužitelná. Pána evidentně těší vzájemná konverzace a začíná něco mluvit o filmu a natáčení. Dokonce mluví i o sobě, jak je tady dlouho, jak je natáčení náročné, co vše ho čeká v nejbližších týdnech. Každé slovo lítá jako echo po celé kavárně, kde nadále kromě personálu a nás dvou, pusto. Až ty vyděšené oči číšníků mě uvedly do reality a zvažování, zdali fakt nesedím se Seanem Connerym, který teď v Česku točí. Soustředěně koukám na jeho sepnuté ruce, a dosti tlusté, krátke prsty, asi postihnuté artrózou. Nevnímám řeči, jenom racionálně zvažuji mé předtuchy. Vnitřně si říkám, to je blbost, s takovými obtloustlými prsty přeci nemohl točit v ruce bouchačku jako James Bond. To je blbost, to nemůže být on! A tak znovu vnímám jeho řeč. Plnou superlativů na mě, /asi po 2 hodinách/. A teď to přišlo. Zdali se neurazím, rád by se na něco zeptal.
„ Yes, of course „ – fráze, co nic nepokazí za žádných okolností.
Dostal právě povolení říct, co chce. Začal, jak je mu se mnou fajn a byl by rád, kdybych ho tady pár dní doprovázela na golfu, v divadle na nějaké premiéře, etc.. Zaplatil by mi zvlášť pokoj v hotelu. To už bylo na mne moc. Co si to starý dědek dovoluje! Co si to představuje, kdo jsem!!!! Jedovatě, beze slova beru své pití a uraženě se přesouvám na opačný konec prázdné kavárny. Co si dědek starý myslí!
V okamžiku u mne přibrzdil úplně rozhozený, konsternovaný číšník.
„ Paní, víte vůbec kdo to je ? To je Sean Connery, světový James Bond.“
„ No a co !“
Uraženě, bez pohledu na star, vstanu a odcházím. Za silné záře reflektorů České televize, která začala natáčet rozhovor. Se Seanem Connerym.
/fejeton/
Alžbeta Vlčková
Slintat dno
Samet v roku 1989 zažehl jiskru naděje na lepší budoucnost. Na konec trpké totality, na demokratickou budoucnost, na svobodný život.
Alžbeta Vlčková
Brno má a nemá 1400 kulturních památek, anebo Jak Brno přichází o památky
Každá kulturní památka představuje významnou stopu naší bohaté historie. Výjimečné předměty, nemovitosti, městské celky, tradice atd., neopakovatelně mapují dějiny, dotváří identitu národa a prezentují trvalé hodnoty.
Alžbeta Vlčková
Milostný návrh
V životě prožívám ledacos. Poslední dobou většinou nečekaná překvapení z poznávání obsahu nových moderních slov. Místo porady absolvuji brainstorming. Nehodnotím návrhy, ale vizuály.
Alžbeta Vlčková
Byla jsem registrovaný lehký muž
Dokonce několik let. V československých tabulkách.Nekecám. I když puberta nemilosrdně dotvořila nohatou, vytáhlou figuru do ryze ženských, oblých proporcí, mám za sebou pár sezón kariéry a veřejné evidence v kategorii lehký muž.
Alžbeta Vlčková
Trumpův mramor a má prsa.
Nebude senzace. Trumpa nemám důvod žalovat. Šílenství MeToo neprožívám. Ale jeho honosný černý mramor a má nezanedbatelná prsa sehrály hlavní roli v několikahodinovém dokumentu.
Alžbeta Vlčková
Rasová diskriminace na vlastní kůži
Můžu prohlásit, že odlišné rasy přijímám a snáším celkem dobře. Od dětství navyklá koukat na arabské lázeňské hosty, beru vstřícně mého katarského souseda. Ovšem když Abduláha bezodkladně potřebuji, tak není k dohledání.
Alžbeta Vlčková
Když hořím
Poslední roky ke konci letní sezóny pokaždé hořím. Ne láskou a vášní, co by se od ženy mého typu dalo čekat. Nemám ani protestní úmysl,abych zažehla velké zdatné tělo pro myšlenky potlačované svobody, jak činil náš hrdina Palach.
Alžbeta Vlčková
Pozvánka na autogramiádu
Srdečně Vás zvu na autogramiádu románu SFUMATO. Praha, knihkupectví Academia, Václavské nám. 34. Pondělí 12.11. 2018 v 17 hod.
Alžbeta Vlčková
Tatínek, dnes nedožité 100. výročí narození
Čtěte a podívejte se na dokumenty, jak Vás může trestat stát. JUDr. Ing . E. Čelko 1918-1995, od roku 1951 téměř 15 let pomocný dělník, kopáč, betonář, zámečník, soustružník....a další příběh z mého románu Sfumato
Alžbeta Vlčková
Tatínek
Vzpomínka na perzekuci tatínka, právníka a ekonoma. V květnu nedožitých 100 let. Na základě vzdělání a původu se stal "třídním nepřítelem státu." 15 let nuceně kopáč, stavební dělník... /úryvek z autobiografické knížky Sfumato/
Alžbeta Vlčková
Dostala mě do transu
Mám ráda divadelní umění jakéhokoliv druhu. Ale opera dlí za vším, za ní už se krčí jenom muzikál. Ovšem Piková dáma mi dala pořádně zabrat. Proházela zažité ověřené priority.
Alžbeta Vlčková
Vánoční cukroví
Vrozený vysoký tvůrčí potenciál, fantazii, mimořádnou kreativitu přetavuji například i do pečení obligátního vánočního cukroví. Systematicky, cíleně, radostně. Ve velkém.
Alžbeta Vlčková
Indický běžec
Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.
Alžbeta Vlčková
Muž 50+
V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.
Alžbeta Vlčková
Volby
Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.
Alžbeta Vlčková
Dovolená po "italsku"
Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Z čista jasna zrežíruji fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.
Alžbeta Vlčková
Intelektuální rozvoj
Zní to nevěřícně, ale i takové Karlovy Vary se dokáží podepsat na Vašem intelektuálním rozvoji a obohacení. Můžu posloužit zdárným příkladem.
Alžbeta Vlčková
Když léčí profesor
Do péče profesora se můžete dostat buď jako osoba VIP, protekcí, nebo závažností onemocnění. Poslední způsob mě hodil do rukou a ambulance stařičkého přesluhujícího penzionovaného lékaře - profesora v Karlových Varech.
Alžbeta Vlčková
Lyžování o život
Největší spektákl sjezdového lyžování v Kitzbühelu, dnešní mužský sjezd Hahnenkamm, předvedl tradičně neúprosný boj o každou setinu vteřiny. Přinesl i neobvyklé napětí, obrovský strach o sjezdaře.
Alžbeta Vlčková
Loupežné přepadení
Nebezpečí mé ženskosti nespočívá v klasické zbrani něžného pohlaví – muže využít, zneužít, vysát, oškubat. To neumím. Ohrožuji muže na životě, nečekaně a mnohem hůř. Dokáži skoro dokonat atentát na Klause, znemožnit volební akt,
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1207x
http://albetaV@twitter.com
vlckova@artvlckova.cz