Vánoční cukroví

Vrozený vysoký tvůrčí potenciál, fantazii, mimořádnou kreativitu přetavuji například i do pečení obligátního vánočního cukroví. Systematicky, cíleně, radostně. Ve velkém. 

 Každou adventní sezónu nachystám třináct až patnáct druhů drobných, často na pohled lákavých  cukrovinek. Po sto kusech jednotlivého typu. Úlků dvě sta. Celkem kolem tisíc pět set křehkých kousků. Před položením na vyzdobený stůl pyšně autorsky pózuji před fotoaparátem. Focení s plným tácem koulí, rohlíčků, rolád, srdíček, zvířátek si musím vynutit. Na tradiční tématické každoroční fotografii „ Já a vánoční cukroví“, pouze v jiných šatech a vlasech, rozmanitě zaplněný podnos hrdinsky s pýchou opírám o přejedené vyvalené břicho.  Ani náhodou žádný výtvor nikdy přesně nezopakuji. Vymyšlené recepty  z lenosti nezapisuji. Náhodný postup brzy po akci skleroticky zapomenu.  

 Již v pubertě, v různé variantě lineckého těsta jsem podařeně vypekla celou rodinu. Doslova. V portrétní podobě hrubých křehkých placek, velikosti dlaně zdatného dřevorubce. Dnes obdobné ujeté výtvory, úlety v umění nazýváme akčně performance. Ta očička, pusinky, tatínkovy vousy, bratrovy odstávající uši, mé divoké háro vlasů po zničující kudrnaté trvalé, babička s butóny, maminka vlídně s kouřící cigaretou v puse….. Typické individuální znaky nejbližších vyvedené tuze přidáním kakaa. Vévodila žlutohnědá barevnost, drobné detaily pracně  podtržené lesklou skoro černou čokoládovou polevou. Linecké upečené v pravém nefalšovaném rodinném duchu.

Všechny do jednoho, dokonce v několika podobenstvích jsem hrdě povýšila svým výtvarným rukopisem na sváteční ozdobu. Každý příbuzný  uvízl v jehličí, krutě zasažen s dírou v hlavě! S protaženou tenkou červenou stužkou nešikovně zakončenou mašličkou. Všichni svorně viseli na udatném smrku do Tří králů.  Jak já hrdě věšela nejbližší rodinu ! Veselí oběšenci místo barevných křehkých koulí. Rodinná sváteční poprava ke svátku zrození Ježíše Krista. Hluboce věřící zaskočený taťka částečně korigoval dehonestaci symbolického vánočního stromku stříbrnými andělskými vlasy z alobalu. Kupodivu, nikdo sám sebe kanibalsky nesnědl. Natož kousnout do zaprášeného tatínka. Po svátcích, rozdrceni, vzájemně promícháni jsme skončili v hladových zobácích piešťanských labutí, žijících pod mostem na řece Váhu. Rodina se smyslem pro humor, charitu a soucit.

 Když naše malé děti cirkus kolem svátků vnímaly skoro jako zázrak, tak jednu sezónu pečení přineslo atraktivní ideu Nevšední Antarktida. Tučňáky, ledové bílé mini medvídky, jiná typická zvířátka z mrazivé dálky, trpělivě,  tajně jsem modelovala po večerech. Výlučně pro potěšení potomstva. Pracně, z domácího marcipánu, vyrobeného asi z kila prvotřídních mandlí. Ledové koule, co vypadaly fakt  ledově, dohnaly tolerantního manžela k nevinnému dotazu.

„Jak jsi dosáhla na koulích lehce modrý přesvědčivý odstín ledu?“

„Inkoustem“.

Zneklidněl. Okamžitě, smrtelně vystrašen přestal pojídat rukodělné skvosty. Nesnesl ani kapra na modro. Natož bůh ví stáří použitého barviva, původně sloužícího ke psaní plnicím perem, což  věrně do modra dobarvilo jedinečné cukroví. Děti již psaly perem kuličkovým. Zapomenutý, několik let starý inkoust dítka  už  nepotkal. Až v koulích, bez zdravotních následků a nebezpečné otravy.

Další prvotně zdánlivě neškodné téma svátečních sladkostí Slovenský folklór a tradice, též dopadlo katastrofálně. Omylem. Spíš nevinným nedopatřením. Kamarádka Blanka roky pečící dle starodávného receptu pravé nadýchané voňavé zázvorníky, se sekla s nulou. U sody bicarbony. Výpar na krátké trase z mísy do dírek mého nosu při zadělávání těsta účinkoval ničící likvidační silou. V každé nosní dírce způsobil tlak a nesnesitelné šimrání tíhnoucí k roztrhání nosu. Jako kdybych do levé i pravé nosní díry strčila celou bombičku ze sifonu a vzápětí zaráz odjistila dynamit. Za doprovodu úporného pálivého slzení. Kdo pamatuje socialistickou sodovku v barevné kovové láhvi, vždy se šedou rezavou hnusnou bombičkou tvaru zmenšené třaskaviny, ví o čem hovořím. Místo doprovodného sykotu odjištěné bombičky, hurónsky, do nepříčetnosti jsem syčela já. Zkuste vymýt agresivní bílý prášek z nosní dírky!

 Po prvotním předávkování na zcela nevhodném místě, nastoupil neočekávaný zničující druhotný efekt nepovedeného pokusu upéct dle historického předpisu slovenské zázvorové stromečky a srdíčka. Přinesl dlouhodobé ničivé nesnesitelné důsledky pro celou rodinu. Nelítostně zasáhnul vánočně vyladěný  byt. Nadměrné množství, hrozitánská porce sody bicarbony v rozpálené troubě působí úděsně, o čemž určitě nikdo nemá potuchy. Totálně zamoří obydlí. Účinkuje přesně naopak oproti malým dávkám, které přirozeně cíleně pohlcují nežádoucí pachy z vodovodních sifonů, trubek, lednice, záchodů. Smrdící mega porce jemné prachové moučky z pomýleného receptu se teplem okamžitě z těsta vypařila do všech možných koutů i odlehlých zákoutí každého pokoje. Záhy v obydlí dominoval  nežádoucí šílený pach. V odporném podobenství nevětratelné čpící svině. Výstižněji, prostředí zůstalo zamořeno vysloveně vůní čerstvoučkého lejna. V použitém množství dávky mnohonásobně intenzivněji. Řekla bych, soda bicarbona navodila hromadný odér sraček celé rodiny. K ničemu jinému nelze přirovnat nechutnou kontaminaci prostoru, která vylezla z horké trouby plné zasmrádlých nepoživatelných stromečků a srdíček. Odpuzovaly i vyhladovělé ptáčky, přilétající do promrzlého krmítka na terase, kteří v krizi vyzobou ledacos. Kromě nepovedených nažloutlých stromečků a srdíček.

Vyvětrání, odmoření ve značně mrazivém počasí trvalo skoro tři dny a tři nepředstavitelné kruté noci. Nostalgické téma domoviny zůstalo nedopečeno, zarputile usídleno v okázale zasmraděném domečku. Po mnoha marných záchranných pokusech s vonnými tyčinkami, poté santalovými, levandulovými, brčálovými olejíčky. Překombinované vůně kumulovaly do sloučeného nesnesitelného rozpínavého zápachu. Na pokraji zoufalství, v poslední chvíli přinesla naději na dýchatelnost domácího ovzduší, vytouženou spásu, stará česká tradice. Naděje vložená do pitoreskních  kónických drobných uhelnatých  jehlanů. Po celém baráku snaživě, nápomocně, v zoufalství, děti strategicky rozstrkaly asi dvacet kouřících, výrazně jinak smrdících černých drolících se františků. V domnění, že malý, pomalu čmoudící uhelný zázrak  hravě trumfne zabydlenou vůni hoven. V konečném výsledku uvedená kombinace sloučila odporně, nepředstavitelně páchnoucí mix. Nastolil  nucené několikadenní žití ve frustrující směsi promíchaného smradu vydatných sraček se čpícími uhelnými frantíky, se zbytky arómy olejíčků a tyčinek. Manžel obdivuhodně, v klidu,  rozvážně,  vydržel hafo.