Intelektuální rozvoj
Po 17 třítýdenních pobytech a navázání kontaktu s mnoha různými lidmi, dokáži se znale i když často především nepotřebně orientovat v ledasčem. Archaicky první pobyt mi přinesl haiku a pak to jelo. Rozvoj a problematika Rijádu /přímo v podání starosty tohoto velkoměsta/, skvosty Marakéše, justiční problematika a právo v Itálii, problematika kanalizace a odpadních vod v Káhiře, podnikání a život v Minsku, výroba traktorů v USA atd. Lázeňská všehochuť.
Dokonale se vyznám i v kravách. Sarkasticky tentokrát nemyslím na ženy. Tam mám odhad dosti blbý. Myslím krávu –zvíře. Zapříčinil to spolusedící u stolu v Thermalu. Majitel nejlepšího stáda dojnic v Moravskoslezkém kraji. Takže poučné přednášky u jídla o tom, že kráva má 500 svalů. O přednostech nejlepšího vemena a ústupu ruční práce s ním. Dnes dojí stroj. O podojených litrech mléka večer, ráno, celkem. O tom, že na mléko a dojivost je nejlepší typ krávy holštýnské. O struktuře masového vlákna býčka. Tyto ohromující informace mají kupodivu i praktický dosah. Pohledem dodnes ihned správně identifikuji jakoukoliv hovězí flákotu dle vlákna a struktury masa. Neomylně u řezníka vím, že čumím na pozůstatek staré jateční krávy nebo na masíčko mladého býčka. Obojí za jednu cenu, v neměřitelné rozdílnosti kvality. Vychutnávám si často neznalé prodejce za řeznickým pultem. Žel,ve sviních mám obrovský zmatek. Ty nechoval, takže nic zásadního pro život nevím. Jenom něco o těch lidských.
Pak nastal můj intelektuální rozvoj v problematice tepelných elektráren. Dokonce v jazyku německém. Ten ovládám velice slušně, dle mluvy rozeznám i akcent saský, vorarlberský, švábský, „berliner“. Mluvím občas i v nářečí korutanském. Abych se udržela ve formě a vyhnula mozkovým masážím o haiku, kravách a jiných obtěžujících tématech, preferovala jsem vždy v plných kavárnách přisednutí si ke stolečku s cizinci. To obnášelo většinou obecný zdvořilostní dialog. Tu rusky, tu anglicky, výjimečně maďarsky, nejvíc německy. A tak jsem se jednou ocitla na odpolední kávě s Ralfem a jeho kolegou. Z odposlechu bylo jasno, že dle přízvuku pocházejí z oblasti Wurtemberg. Kolega záhy odešel a my klábosili až do večera.
Ralf byl německý fešák mého věku. Pracoval jako expert ve vedoucí pozici v elektrárně Tušimice. Za účelem ekologizace jejího provozu. Asi po třech setkáních v kavárně se odvážil o něco víc.
„ Vymyslel jsem pro tebe úžasné překvapení ! “
„Jaké ?“ v rychlosti přemítám možnosti co by mě dostali do kolen.
„ Uvidíš. Budeš nadšena. Zítra ve tři odpoledne čekej před hotelem, přijedu pro tebe autem „
„ Jawohl „ odvětím s obavy i s velkým očekáváním.
Snad mě neodvlékne domů a nezačne na mě páchat sex! Plná obav, těšící se na překvapení, začnu zbrojit. Abych okouzlila krásou, elegancí. V mrazivém únoru rychle kupuji černé lodičky, neprůhledné antracitové punčocháče a nějakou hezkou sukni. Nemůžu do luxusního mercedesu v teplácích nebo džínách. Obléct ve tři odpoledne koktejlové šaty na tanec, není to pravé terno. Přeobjednám všechny lázeňské procedury po 11 hodině. Musím se nachystat a udělat krásná! Uvidí mě za denního světla, co v mém případě je rozdíl značný. Zatím vždy jsme se setkali až po páté hodině, kdy stmívání a mrazivá zima zahalí nedostatky tváře a postavy.
Dokonce obětuji nějakou stovku za natáčky, které běžně nepoužívám. U mých pevných vlasů ztrácejí smysl. Vzdušné sexy lokny to je nedostižný sen. Ale pokouším se ve zásadních životních okamžicích o ně furt. A tak v den D s Ralfem, už ve dvě kašíruji silným lepivým lakem na hlavě něco, co na první pohled vypadá jak kremrole bez náplně. Zkušeně vím, že ve tři opadnou a do šesti to bude dobrý. Pak by mělo být jedno, co mám na hlavě. Obléknu se do sukně a nej sexy černého svetru s vědomím, že mi v únorovém mrazu bude furt kosa. Já to vydržím. Překvapení určitě bude stát za to hrdinství.
Za husté odpolední chumelenice se blíží bílý mercedes. Ralf zdvořile vystupuje s auta a galantně mě usadí na přední sedadlo. Znalecky odhadnu, že v sukni se mu líbím.
„Na večeři půjdeme do starodávné luxusní restaurace s originální gotickou klenbou „ vyřkne pyšně atraktivní pozvání.
Do večeře daleko a o mé znalosti, že gotický prostor je nevytopitelný radši nebudu mluvit. Vydržím.
„ Nejdřív ti ukážu něco fascinující. Za chvilku jsme tam“
Všímá si mého pohledu na velkou černou cihlu s tlačítky, položenou mezi sedadly.
„ To je mobilní telefon, v klidu zavolej domů „
Devadesátá léta a u nás mobil byl viděn leda v seriálu Dallas. Znalecky kývnu, že vím co to je. Zastaví na cigaretu, vypne motor a zavelí ať si zavolám domů. Večer nebude čas. Stydím se říct, že netuším jak to mám udělat. Nějakým instinktem vytočím číslo ke tchýni, která se stará o děti v mé nepřítomnosti a stlačím nějaký velký čudlík. Slyším řvát tchána, kdo volá, kdo volá, furt dokola. Já je slyším, oni mne ne. Pro spokojenost Ralfa hraji divadlo. Mluvím do telefonu za neutichajícího řvaní z druhé strany. Pak práskli s telefonem a já dokončila svoji etudu v domnění, že si snad nevšimnul, jak s mobilem neumím.Za chvilku zastavujeme před branou elektrárny Tušimice.
„Ty jsi něco zapomněl v práci? „ snívajíc o kytce se ptám.
„ Ne ne, já ti to tady všechno ukáži „
Ani jsem nestihla protestovat. Uniformovaný vrátný, evidentně zapomenutý na vrátnici ještě z časů socializmu, mi podává velké plátěné pruhované pracovní rukavice. Na sako, zateplující mé prsa, přicvakne velkou jmenovku hosta s povolením vstupu do všech prostorů celého rozlehlého areálu. A pak vrchol. Bez zeptání narazí na mé pracně naondulované lokny zpocenou smrdící žlutou těžkou bezpečnostní přilbu. Padám do mdlob u likvidace mé krásy. Cítím lepící lak i všechny zachovalé vlny přicaplé na hlavě. Zůstávám žlutá s helmou jak mimoň.
„ To musím?????“
„ Bez toho pohyb v areálu nelze“ pobaveně nekompromisně říká vrátný.
Vstupujeme do haly, kde má Ralf svoji kancelář. Před ní stojí šest převážně typicky vykrmených zdatných německých kolegů.Podřízení mě vítají na významném pracovišti, pro normálního smrtelníka nedostupném. Každý mi podává ruku a představuje se plným jménem a funkci. Připadám si jak Margaret Tatcher při privatizaci železáren v Sheffieldu.
V ředitelské pracovně zůstáváme v osamění. Ralfík začne rolovat rýsovací papír v neskutečně velkých rozměrech s nákresem něčeho v rozměru tak 2x4m. Tužkou mi ukazuje detaily projektu, mluví o procesu odsiřování a čištění elektrárny od škodlivin. Asi hodinu vykládá a souběžně ukazuje na pauzáku, kde odchytávají jaký popílek, kolik tun škodlivin denně nám odsuď spadne na hlavu, kolik z toho se dá udělat sádry a tak dále. Zoufale poslouchám, no nevnímám. Po hodině to utnu zvoláním.
„ Mám hlad“
„ Za chvilku pojedeme, ještě ti něco musím ukázat. Dej si rukavice“
Ksakru, to zní nebezpečně. A už vycházíme ven do tmy a pustého areálu. Zastavuje u prvního obrovitého komína, kterému nedohlédnu na konec. Ani nevím jak vyběhnul do výšky. Volá na mne asi z desáté šprusle, umožňující výstup po komíně na horu.
„ Pojď za mnou, uvidíš něco úžasné“
Okamžitě vidím Postřížiny. Ovšem přisvětlený areál elektrárny, já s přilbou na hlavě, má daleko k romantické eskapádě ve filmu. Ruce ke kovovým šprušlím mi přimrzají, lodičky na tenké zledovatělé tyči kloužou a mne je zle od žaludku už na čtvrté šprušli. Pohled na rozlehlou osvětlenou elektrárnu i když zasycená dlouhým odborným výkladem, nepovažuji za něco, co musím ve svém pozemském životě vidět. Asi ze dvou výškových metrů opatrně podělaná strachy slézám dolů. Zklamaný Ralf mě následuje. Na vrátnici vše odevzdám v očekávání lukulské večeře.
Omyl. Ralf zavelí.
„ A tedˇti ukáží Prunéřov“
„ Ale vždyť to je stejná elektrárna, je mi zima a mám hlad“ namítám k dalšímu pozvání do jiné obdobné elektrárny.
„ Ne ne, vysvětlím a ukážu ti rozdíly, i ty ve výkonnu“ nezapře německou důslednost a preciznost.
Předpokládala bych snahu o jiné výkony, ale tohle? Několik hodin - popílky, škodliviny, odpad, odkalování, záchytné filtry a k tomu fyzický výkon na zamrzlém komínu! Ani náhodou znovu!
Bez rozloučení utíkám od mercedesu. Vyděšena, zmrzlá stopnu první auto. To ještě stihnu večeři v Thermalu.
Elektrárna Tušimice
Alžbeta Vlčková
Slintat dno
Samet v roku 1989 zažehl jiskru naděje na lepší budoucnost. Na konec trpké totality, na demokratickou budoucnost, na svobodný život.
Alžbeta Vlčková
Brno má a nemá 1400 kulturních památek, anebo Jak Brno přichází o památky
Každá kulturní památka představuje významnou stopu naší bohaté historie. Výjimečné předměty, nemovitosti, městské celky, tradice atd., neopakovatelně mapují dějiny, dotváří identitu národa a prezentují trvalé hodnoty.
Alžbeta Vlčková
Milostný návrh
V životě prožívám ledacos. Poslední dobou většinou nečekaná překvapení z poznávání obsahu nových moderních slov. Místo porady absolvuji brainstorming. Nehodnotím návrhy, ale vizuály.
Alžbeta Vlčková
Byla jsem registrovaný lehký muž
Dokonce několik let. V československých tabulkách.Nekecám. I když puberta nemilosrdně dotvořila nohatou, vytáhlou figuru do ryze ženských, oblých proporcí, mám za sebou pár sezón kariéry a veřejné evidence v kategorii lehký muž.
Alžbeta Vlčková
Trumpův mramor a má prsa.
Nebude senzace. Trumpa nemám důvod žalovat. Šílenství MeToo neprožívám. Ale jeho honosný černý mramor a má nezanedbatelná prsa sehrály hlavní roli v několikahodinovém dokumentu.
Alžbeta Vlčková
Rasová diskriminace na vlastní kůži
Můžu prohlásit, že odlišné rasy přijímám a snáším celkem dobře. Od dětství navyklá koukat na arabské lázeňské hosty, beru vstřícně mého katarského souseda. Ovšem když Abduláha bezodkladně potřebuji, tak není k dohledání.
Alžbeta Vlčková
Když hořím
Poslední roky ke konci letní sezóny pokaždé hořím. Ne láskou a vášní, co by se od ženy mého typu dalo čekat. Nemám ani protestní úmysl,abych zažehla velké zdatné tělo pro myšlenky potlačované svobody, jak činil náš hrdina Palach.
Alžbeta Vlčková
Pozvánka na autogramiádu
Srdečně Vás zvu na autogramiádu románu SFUMATO. Praha, knihkupectví Academia, Václavské nám. 34. Pondělí 12.11. 2018 v 17 hod.
Alžbeta Vlčková
Tatínek, dnes nedožité 100. výročí narození
Čtěte a podívejte se na dokumenty, jak Vás může trestat stát. JUDr. Ing . E. Čelko 1918-1995, od roku 1951 téměř 15 let pomocný dělník, kopáč, betonář, zámečník, soustružník....a další příběh z mého románu Sfumato
Alžbeta Vlčková
Tatínek
Vzpomínka na perzekuci tatínka, právníka a ekonoma. V květnu nedožitých 100 let. Na základě vzdělání a původu se stal "třídním nepřítelem státu." 15 let nuceně kopáč, stavební dělník... /úryvek z autobiografické knížky Sfumato/
Alžbeta Vlčková
Dostala mě do transu
Mám ráda divadelní umění jakéhokoliv druhu. Ale opera dlí za vším, za ní už se krčí jenom muzikál. Ovšem Piková dáma mi dala pořádně zabrat. Proházela zažité ověřené priority.
Alžbeta Vlčková
Vánoční cukroví
Vrozený vysoký tvůrčí potenciál, fantazii, mimořádnou kreativitu přetavuji například i do pečení obligátního vánočního cukroví. Systematicky, cíleně, radostně. Ve velkém.
Alžbeta Vlčková
Indický běžec
Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.
Alžbeta Vlčková
Muž 50+
V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.
Alžbeta Vlčková
Volby
Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.
Alžbeta Vlčková
Dovolená po "italsku"
Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Z čista jasna zrežíruji fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.
Alžbeta Vlčková
Když léčí profesor
Do péče profesora se můžete dostat buď jako osoba VIP, protekcí, nebo závažností onemocnění. Poslední způsob mě hodil do rukou a ambulance stařičkého přesluhujícího penzionovaného lékaře - profesora v Karlových Varech.
Alžbeta Vlčková
Lyžování o život
Největší spektákl sjezdového lyžování v Kitzbühelu, dnešní mužský sjezd Hahnenkamm, předvedl tradičně neúprosný boj o každou setinu vteřiny. Přinesl i neobvyklé napětí, obrovský strach o sjezdaře.
Alžbeta Vlčková
Loupežné přepadení
Nebezpečí mé ženskosti nespočívá v klasické zbrani něžného pohlaví – muže využít, zneužít, vysát, oškubat. To neumím. Ohrožuji muže na životě, nečekaně a mnohem hůř. Dokáži skoro dokonat atentát na Klause, znemožnit volební akt,
Alžbeta Vlčková
Sean Connery a já
Snad nejvýraznější představitel Jamese Bonda, vyhodnocen světovými agenturami nejsexy muž století Sean Connery, nemohl o mne ve svém životě nezavadit. Podobně, jako významný světový hokejista, miliardový oligarcha,
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1207x
http://albetaV@twitter.com
vlckova@artvlckova.cz