Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kohoutí trauma

18. 09. 2015 7:34:43
Z kohoutů prožívám celoživotní trauma. V různém podobenství, s trvalými následky, nezapomenutelně. Způsobili mi ohrožení na životě, kritický stav, děs a hrůzu, odpor ale i vášnivou lásku a tvořivou invenci.

Vše začalo v ranném dětství, ve stadiu nechodícího, pouze sedícího mimina. Na návštěvě u příbuzných mě rodiče vytáhli z kočárku a posadili na upravený, prosluněný trávník. V zapomnění, po delší chvíli se začali kolem motat slepice z přilehlého dvorku. V čele se statným výstavným kohoutem. Výškově jsme spolu nesmírně ladili.Pojídání a klábosení dospělých na terase, překvapivě vyrušil až můj naléhavý pláč. Někdo vyběhnul rozehnat domácí drůbež v domnění, že bude klid. Nebyl. Pláč gradoval, odpudil pouze vylekané, dezorientované slepice. Až maminka zaregistrovala, že to není úlek ze zvířat, ale něco mnohem horší. Klování vyžraného kohouta tvrdým ostrým zobákem přímo do mé dětské hlavičky. Do měkké lebky ve vývinu! Někde za uchem ji krvavě prorazil i s dírou. Odborně řečeno –způsobil trepanaci mozku.

Pár let poté, již s medicínsky ošetřenou a dotvořenou lebkou mě traumatizoval úplně jiný kohout. Vlastně dva. Kupodivu ze dřeva, vymalovaní zářivými barvami, smradlavě nalakovaní, vzájemně propojeni tvrdým červeným sedátkem. Prostě houpací kohouti u holiče. Pan Perelka, pánsky holič, v té době jediný stříhající malé děti i předškolní holčičky, houpáním utlumoval strach a obavy z ostříhaní. Pamatuji dodnes ten úděs z velkých nepříjemně cvakajících nůžek někde u očí, z jednotného bezpohlavního sestřihu „ na perelku“. Uši ven, ofina kolem hlavy na kastrol.Předehra dlouhým houpáním před znetvořením z nás dětí udělala klidné, netečné oběti univerzálního střihu. Nenáviděla jsem pak sebe i holičství. Změna nastala s nástupem do školy, když jako velké, až přerostlé dítě mě nenapěchovali do houpačky a já konečně opustila salón Perelka.

Pak dlouho, několik let, vlastně až do dospělosti byl kohoutí klid. Nové trauma se objevilo až s nadějným ženichem. Ve snaze se předvést tím nejlepším- přes žaludek, přijal pozvání na domácí opulentní večeři ve dvou. Jasná strategie. Dorazit ho dobrým jídlem nejdřív do postele a pak do manželství, které bylo za socializmu jediným únikem od rodičů! Večeře se mimořádně povedla, spokojen se mnou i s jídlem vznesl v již s viditelným vzrušením úplně nevinný dotaz.

„ Uvaříš mi prosím něco, co jsem naposledy jedl jako dítě ?“

Hrdá na mimořádné vyhodnocení kulinářských schopnosti a svůj výkon jsem bezhlavě přivolila.

„ Jasně, ráda uvařím cokoliv,“ v té zamilovanosti troufalost bezmezná!

Pak začal popisovat dávnověkou gastro touhu. Vývar z čerstvě zabitého kohouta /on dodá/. Celého do polévky i s pařáty!A ty budeme spolu okusovat jako největší delikatesu. Pak tužší svalstvo bez kůže udusím na víně. Ani popis lahodných odrůd vinné révy nezbrzdil nástup mdloby. Začínalo mi být velice nevolno. Představy trčících žlutých pařátů z hrnce, které většinu života hrabaly slepičince, jejich následné společné pojídání, vyvolaly náhlé nekontrolovatelné blití. Přímo na letní kalhoty nadějného ženicha a na jeho vzrušený klín. Od té epizody jsme se nepotkali.

Průběžně v životě mi vytáhli nablýskaní kohouti pár tisíc z peněženky! Ti inovační. Z uzávěrů průtoku na kotli, nebo na jiných předmětech v domácnosti. Byli drazí, potřební, nenahraditelní, ale netraumatizovali.

Můj poslední kohout není sameček ptáka z řady hrabavých, ani drahý masivní uzávěr. Zatím neklová, nehoupá, netraumatizuje, nezpůsobil trepanaci mozku, ani zničení jiných tělesných orgánů a nemá pařáty. Je to muž. Jmenuje se Kohout.

/fejeton/

Autor: Alžbeta Vlčková | pátek 18.9.2015 7:34 | karma článku: 14.48 | přečteno: 706x

Další články blogera

Alžbeta Vlčková

Indický běžec

Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.

1.4.2017 v 20:39 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 504 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Muž 50+

V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.

30.3.2017 v 18:53 | Karma článku: 30.55 | Přečteno: 2136 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Volby

Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.

25.9.2016 v 17:38 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 671 | Diskuse

Alžbeta Vlčková

Dovolená po "italsku"

Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Mně se povedl fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.

23.4.2016 v 18:14 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 748 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

Proč chcete, abych byl rasista?

Nezajímá mne barva, vyznání nebo národnost, zajímá mne, jak se člověk chová. A přísahám, že jsem nikdy neházel lidi do jednoho pytle. Proč mne tedy někteří nutí, abych to dělal?

24.7.2017 v 10:13 | Karma článku: 34.47 | Přečteno: 947 | Diskuse

Karel Trčálek

Tour de France je Tour de Nuda

Právě skončivší Tour de France je, řekl bych, celkem, věrným obrazem dnešní doby. Přes veškerou nucenou bombastičnost a la reportáže T. Macka z idnes.cz, to byla jedna velká nuda

24.7.2017 v 8:17 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 441 | Diskuse

Libuse Palkova

Každý brání to svoje

Člověk mnohé pochopí, až když to pozná na vlastní kůži, anebo, pokud si zkusí určité situace vztáhnout sám na sebe, představit si, jak by bylo jemu. kdyby byl na místě jiného. Pak možná vidí věci jinak. Bez špetky empatie to nejde

24.7.2017 v 7:44 | Karma článku: 5.64 | Přečteno: 166 | Diskuse

Helena Vlachová

Nejhezčí prázdniny

Venku lije jako z konve a nějak se mi vybavily vzpomínky na mé prázdniny, jež lze považovat za jedny z nejhezčích

24.7.2017 v 6:46 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 218 | Diskuse

Filip Vajdík

Rychle žijme, než budeme taky dead!

Pořád někdo umírá. A já bych řek, že je potřeba ten život patřičně využít, ještě před tím, než budeme taky dead. Život je cesta z mámy do rakve. A mezi nimi se odehrává ten hlavní děj pro naše bytí!

23.7.2017 v 23:09 | Karma článku: 5.36 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 911

Svobodomyslná, nezávislá žena, bez strachu projevit svůj názor a postoj. Těším se ze života v této zdeformované společnosti, která zapomíná a přestává respektovat mnohé lidské hodnoty.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.