Pozorovatel /Letní povídka/
Blonďatá hlavička zvídavě až provokačně kouká na zatemněné sklo. Trupem se teď mírně pootočil víc k živému plotu, který přirozeně dělí nevelké pozemky s atypickými rodinnými domky. Mezi kamenem a plotem svítí koberec lesných jahod, nepatřičně vtěsnaných mezi skalku a chodník. Rychle stáhne krátké kalhoty. V mžiku čůrá na jahůdky. Přesně a rychle. Vypustí nahoru mířící vlnky světlé dětské moči, čím způsobí následné kropení plodů mnohými kapkami. Cílené zamíření svědčí o tom, že to pravděpodobně nedělá poprvé. Šibalsky se usměje do prázdna a vítězně utíká za babičkou. Ví, že provokuje. Netuším, proč mě touží vidět v akci nebo rozčilenou.
Zatím se osobně neznáme. Jenom z pozorování, se vzájemného okukování se ze zahrad. S jeho babičkou udržuji pouze omezený kontakt od chvíle, kdy bez mého vědomí vlezla do zahrady a brutálně zlikvidovala vše, co se jí nezdálo u mého plotu. Vykopala romantickou jemně lososovou popínavou růži, dovezenou odněkud z Maďarska. Nekompromisně ostřihala dva neškodné keře až k zemi. Prý, aby se nezranil její vnuk! V mé zahradě! Ta drzost! Jak kdyby neexistovala domluva a vzájemný respekt. Dnes vítězí samé já, já, já a bezohledné jednání.
Ten kluk nese zvláštní osud. Narodil se po dlouhém vztahu jeho maminky s lékařem, když oběma bylo kolem 30 let. Místo očekávané svatby a radosti z dítěte, tatínek před porodem překvapivě opustil svoji družku. Syna se vzdal, úplně ukončil kontakt s celou rodinou. O vlastního, jediného potomka nikdy neprojevil zájem, touhu ho vidět,vychovávat i poznat.Zlomil celou rodinu.
Honzík vyrůstá sám s maminkou.Často navštěvuje prarodiče žijící v sousedství. Zná jenom strýčky-měnící se přátele maminky. Jednou to je Ivoš, pak Jarda, naposledy snad Mirek. Když sedím na terase, věčně slyším, jak je zavaluje všetečnými, zvídavými dotazy, nebo vyzývá ke hře. Má neuvěřitelnou schopnost odhalovat jejich nedostatky, neznalosti, negativa.Rád nahlas zdůrazňuje zjištěné skutečnosti typu : Ty fakt neumíš řízkovat stromky? Ty nečteš Ferdu Mravence? Ty vyděláváš tak málo, že nemáš auto, jenom motorku? Proč kamarádíš s moji mamkou? Vědomě dokazuje dětskou převahu, sílu vlivu na maminku. Možná na první pohled nevinné chování je způsobené i relativně častou výměnou partnerů, vůči které je jinak bezmocný. Když mu nový strejda nesedne, má jedinou zbraň a možnost – hledat a důrazně odhalovat nedostatky. S těma pak verbálně šermuje, jak zdatný rytíř. Vypudí od maminky koho chce. Někdy se objeví nový borec co vydrží jen měsíc.Myslím, že jenom jeden vydržel kolem půl roku. Nepochybně hlavně chlapcovým přičiněním. Neuvěřitelná schopnost dítěte veřejně dostat dospělého do úzkých, až znemožnit!
Vyběhla jsem náhle z domu udělat si na zahradě pořádek s malým děckem. Kdo to kdy viděl, močit na cizí jahody!
„ Janičko, řekni Honzíkovi, ať nečůrá na jahody.“
„ Aaaale, vždyť je to jenom dítě „ dolítne konejší odpověď z druhé strany plotu.
„ No právě proto, měl by vědět, co může a co ne!“
Mrazivý pohled Jany dává jasně najevo, že dítě může vše. Bezmocně se vracím do domu.
„ Vždyť no co, nejbližší déšť smyje ty čůránky „ lakonicky podotkne moje skoro dospělé dítě. Musím být víc velkorysá a vstřícná. I když to zrovna takhle necítím.
Každé sobotní ráno sedávám na terase, upíjím velký hrnek dobré kávy. Zálibně čtu noviny. Dnes konečně svítí teplé letní slunce. Tak i ty politické, světové a lidské katastrofy z prvních stránek tisku se jeví míň hrozivě. Nečekaně slyším nějaký divný zvuk. Těžko identifikovatelný. Line se zpoza zaparkovaného auta. Ne, to nemůže být zvíře. Jejích zvuky, pohyby důvěrně znám. Běhají tady vypasené toulavé kočky z okolí, pak vyžraný, nesmírně krotký plch. Občas se šourá v trávě dosti velký, zpomalený ježek. Ovšem tento dnešní , rozhodně ne zvířecí zvuk je tichý, nepravidelný. Působí dojmem, že se občas něco otírá o auto. Překvapivě za sklem u zrcátka vykukne hlava Honzy. Pak zase zmizí. Po chvilce ji vystrčí u kufru i s vyplazeným jazykem. Celé to nakukování zopakuje asi desetkrát. Pozoruji nenápadně, po očku, předestírám dívání se jakoby do novin, bez schopnosti číst. Je to válka. Kdo déle vydrží ve své roli, vyhraje. Cuká to se mnou. Touhu reagovat zatím zvládám. Jasně dávám najevo, že mi to nevadí, nic se neděje, nic nevidím, neslyším. Uběhne několik minut. Mé očekávané rozčilení nepřichází a tak to hocha konečně přestává bavit. Skrčený, aby nebyl vidět, odbíhá zpátky k babičce.
Pak jindy mě celý den pozoruje. Z houpačky, z vlastního malého pískoviště, z koloběžky, na které stojí a nejezdí. Vidí , co dělám venku, jak jím na terase,kdy něco rýpu v záhonech, kdy přichází a odchází děti. Nepochybně poslouchá s kým a o čem telefonuji.Dívá se zásadně nehybně, soustředěně, dlouze. Nic zajímavé nemůže vidět a slyšet. Určitě ne pro tak malého kluka.Netuším důvody, proč to dělá, nač u sledování svěží padesátnice myslí. Vždyť nevidí ani nic na pobavení, k zasmání. Možná i proto soustavné pozorování nás tak dráždí, provokuje . Víme to oba. Deset metrů pozemku co nás dělí, je tak blízko a přitom lidsky neuvěřitelně daleko.
Musím přiznat, že na monitoring od jara do zimy jsem si rychle zvykla. Nebylo až tak těžké naučit se nevnímat dětské zvídavé pohledy, mlčení a občasné výpady do naši zahrady. Myslet na důvody, to se mi taky rychle vytěsnilo z mozku. Po pár týdnech dospělo mé konání k absolutní ignoraci malého pozorovatele v domnění, že je to pouze otázka krátkého času, kdy přestane.Honza nadále pokračuje, i když já nějak automaticky příjezdem jejich auta přestávám slyšet, vnímat vřavu a evidovat osoby. Takže netuším, zdali teď přichází s Janem nebo Karlem. Těžká lhostejnost. No dítě pozorovatelská mise evidentně nadále baví a nemíní přestat. Rád se motá mezi malými stromky, občas všude lítá se síťkou na motýle a honí bezmocné bělásky. Často koloběžku zaparkuje pod koly auta, když zjistí, že mu ji nedonesu, pokorně pro ni doběhne . Zatím neuvažuji o plotu, který by zamezil doposud volný přístup z jedné strany. Kromě malého vetřelce, každý respektuje soukromí, neveřejný prostor.
Dnes, po parném a pracovně náročném dni sedím na terase. Popíjím od kamarádky neskutečně chutné domácí rybízové víno. Bez telefonu, novin, jen obdivně hledím na kvetoucí cínie, na akát, že kterého se sype oschlé květenství. Náhle mě cosi vyruší. No jo. Honzík, stojící kousek vedle mne. Bez pozdravu jako obvykle, mlčky kouká. Než se ho stihnu na něco přijatelné dětské mysli zeptat, přistoupí sebevědomě o krůček blíž. Tmavé oči zacílí hluboce do mých.
„ Hm, Vy taky nemáte tatínka“, a rychle uteče.
Alžbeta Vlčková
Slintat dno
Samet v roku 1989 zažehl jiskru naděje na lepší budoucnost. Na konec trpké totality, na demokratickou budoucnost, na svobodný život.
Alžbeta Vlčková
Brno má a nemá 1400 kulturních památek, anebo Jak Brno přichází o památky
Každá kulturní památka představuje významnou stopu naší bohaté historie. Výjimečné předměty, nemovitosti, městské celky, tradice atd., neopakovatelně mapují dějiny, dotváří identitu národa a prezentují trvalé hodnoty.
Alžbeta Vlčková
Milostný návrh
V životě prožívám ledacos. Poslední dobou většinou nečekaná překvapení z poznávání obsahu nových moderních slov. Místo porady absolvuji brainstorming. Nehodnotím návrhy, ale vizuály.
Alžbeta Vlčková
Byla jsem registrovaný lehký muž
Dokonce několik let. V československých tabulkách.Nekecám. I když puberta nemilosrdně dotvořila nohatou, vytáhlou figuru do ryze ženských, oblých proporcí, mám za sebou pár sezón kariéry a veřejné evidence v kategorii lehký muž.
Alžbeta Vlčková
Trumpův mramor a má prsa.
Nebude senzace. Trumpa nemám důvod žalovat. Šílenství MeToo neprožívám. Ale jeho honosný černý mramor a má nezanedbatelná prsa sehrály hlavní roli v několikahodinovém dokumentu.
Alžbeta Vlčková
Rasová diskriminace na vlastní kůži
Můžu prohlásit, že odlišné rasy přijímám a snáším celkem dobře. Od dětství navyklá koukat na arabské lázeňské hosty, beru vstřícně mého katarského souseda. Ovšem když Abduláha bezodkladně potřebuji, tak není k dohledání.
Alžbeta Vlčková
Když hořím
Poslední roky ke konci letní sezóny pokaždé hořím. Ne láskou a vášní, co by se od ženy mého typu dalo čekat. Nemám ani protestní úmysl,abych zažehla velké zdatné tělo pro myšlenky potlačované svobody, jak činil náš hrdina Palach.
Alžbeta Vlčková
Pozvánka na autogramiádu
Srdečně Vás zvu na autogramiádu románu SFUMATO. Praha, knihkupectví Academia, Václavské nám. 34. Pondělí 12.11. 2018 v 17 hod.
Alžbeta Vlčková
Tatínek, dnes nedožité 100. výročí narození
Čtěte a podívejte se na dokumenty, jak Vás může trestat stát. JUDr. Ing . E. Čelko 1918-1995, od roku 1951 téměř 15 let pomocný dělník, kopáč, betonář, zámečník, soustružník....a další příběh z mého románu Sfumato
Alžbeta Vlčková
Tatínek
Vzpomínka na perzekuci tatínka, právníka a ekonoma. V květnu nedožitých 100 let. Na základě vzdělání a původu se stal "třídním nepřítelem státu." 15 let nuceně kopáč, stavební dělník... /úryvek z autobiografické knížky Sfumato/
Alžbeta Vlčková
Dostala mě do transu
Mám ráda divadelní umění jakéhokoliv druhu. Ale opera dlí za vším, za ní už se krčí jenom muzikál. Ovšem Piková dáma mi dala pořádně zabrat. Proházela zažité ověřené priority.
Alžbeta Vlčková
Vánoční cukroví
Vrozený vysoký tvůrčí potenciál, fantazii, mimořádnou kreativitu přetavuji například i do pečení obligátního vánočního cukroví. Systematicky, cíleně, radostně. Ve velkém.
Alžbeta Vlčková
Indický běžec
Můj život je od narození úzce spjatý se zvířaty. Dělají si se mnou co chtějí, neustále na vítězné vlně. No uznejte, jejich likvidační, ničivá převaha děsí.
Alžbeta Vlčková
Muž 50+
V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.
Alžbeta Vlčková
Volby
Znesvětím ledacos. I volby. Znemožním spoluobčanům házet hlasy, dokonce dokáži pozastavit zaběhnutý koloběh volebního aktu.
Alžbeta Vlčková
Dovolená po "italsku"
Neexistuje jenom báječný film „Manželství po italsku“ se Sophii Loren a Marcellem Mastroianni. Z čista jasna zrežíruji fenomén „Dovolená po italsku“. V hlavních rolích obstarožní hvězdy - kamarádka Evča a já.
Alžbeta Vlčková
Intelektuální rozvoj
Zní to nevěřícně, ale i takové Karlovy Vary se dokáží podepsat na Vašem intelektuálním rozvoji a obohacení. Můžu posloužit zdárným příkladem.
Alžbeta Vlčková
Když léčí profesor
Do péče profesora se můžete dostat buď jako osoba VIP, protekcí, nebo závažností onemocnění. Poslední způsob mě hodil do rukou a ambulance stařičkého přesluhujícího penzionovaného lékaře - profesora v Karlových Varech.
Alžbeta Vlčková
Lyžování o život
Největší spektákl sjezdového lyžování v Kitzbühelu, dnešní mužský sjezd Hahnenkamm, předvedl tradičně neúprosný boj o každou setinu vteřiny. Přinesl i neobvyklé napětí, obrovský strach o sjezdaře.
Alžbeta Vlčková
Loupežné přepadení
Nebezpečí mé ženskosti nespočívá v klasické zbrani něžného pohlaví – muže využít, zneužít, vysát, oškubat. To neumím. Ohrožuji muže na životě, nečekaně a mnohem hůř. Dokáži skoro dokonat atentát na Klause, znemožnit volební akt,
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1207x
http://albetaV@twitter.com
vlckova@artvlckova.cz